Novela: Malý žánr s velkým příběhem

Definice novely

Novela se jako literární žánr vyznačuje specifickými znaky, které ji odlišují od románu či povídky. Na rozdíl od rozsáhlého románu se novela soustředí na jednu hlavní dějovou linii a omezený počet postav. Děj se obvykle odvíjí v kratším časovém úseku a klade důraz na psychologickou hloubku postav a jejich vnitřní prožívání. Na rozdíl od povídky, která se často zaměřuje na pointu či překvapivý závěr, nabízí novela propracovanější zápletku a usiluje o komplexnější uchopení tématu.

Charakteristické znaky

Novela jako literární žánr se vyznačuje specifickými rysy, které ji odlišují od románu či povídky. Délka novely se pohybuje na pomezí mezi krátkou prózou a rozsáhlejším románem, obvykle čítá několik desítek stran. Díky své délce umožňuje autorům věnovat se detailněji vykreslení postav a prostředí, aniž by se děj propadal do zbytečných odboček. Děj novely bývá sevřenější než u románu, často se soustředí na jeden klíčový konflikt a omezený počet postav. To umožňuje autorům dosáhnout větší intenzity a dramatičnosti vyprávění. Charakteristickým rysem novely je také důraz na psychologii postav. Autoři se snaží proniknout do nitra svých hrdinů, odhalit jejich motivace, myšlenky a pocity. Často se setkáváme s propracovanými vnitřními monology a psychologickými analýzami.

Děj a zápletka

V literární teorii se pojmy děj a zápletka často používají jako synonyma, ale ve skutečnosti se jedná o dva odlišné aspekty příběhu. Děj představuje sled událostí v chronologickém pořadí, tak jak se odehrály v čase. Je to neutrální záznam událostí bez důrazu na jejich význam či vzájemné vztahy. Zápletka naproti tomu představuje uspořádání událostí tak, aby vyvolaly napětí, zvědavost a emocionální odezvu u čtenáře. Autor může manipulovat s chronologií, vybírat a zdůrazňovat určité události a skrývat jiné, aby dosáhl požadovaného efektu. Zápletka je tedy to, co dělá příběh poutavým a strhujícím.

V novele, jako kratším literárním žánru, hraje zápletka klíčovou roli. Omezený rozsah nedovoluje rozvíjet složité dějové linie s mnoha postavami, proto se novela obvykle soustředí na jeden ústřední konflikt a jeho vyústění. Zápletka novely bývá často zhuštěná a dynamická, s důrazem na psychologii postav a jejich vnitřní konflikty.

Novela, to je jako blesk. V jediné chvíli osvětlí celý lidský život, i s jeho nejtemnějšími kouty.

Anežka Vrbová

Postavy a prostředí

V centru vyprávění se často nachází postava zmítaná vnitřními konflikty, jež jsou odrazem existenciálních otázek dané doby. Prostředí pak slouží nejen jako kulisa příběhu, ale stává se takřka samostatným aktérem, jenž dotváří atmosféru a podtrhuje duševní rozpoložení postav. Typickým rysem je důraz na psychologii postav, jejichž myšlenky a pocity jsou často důležitější než vnější děj. Vnitřní monology a retrospektivy umožňují čtenáři proniknout do hlubin jejich duší a lépe pochopit jejich motivaci. Prostředí bývá často zobrazováno s až naturalistickou přesností, aby se zdůraznila jeho tíživost a bezvýchodnost situace, v níž se postavy nacházejí. Příroda pak může sloužit jako metafora lidské duše - bouřlivé moře symbolizuje vnitřní neklid, temný les pak nejistotu a strach z neznáma.

Vlastnost	Novela	Povídka
Délka	Střední (obvykle 20 000 - 50 000 slov)	Krátká (obvykle do 10 000 slov)
Komplexnost zápletky	Složitější, s vedlejšími dějovými liniemi	Jednodušší, s důrazem na jednu hlavní linii
Vývoj postav	Výraznější, postavy procházejí vývojem	Méně výrazný, postavy spíše statické

Historický vývoj

Novela jako literární žánr má bohatou a spletitou historii, sahající až do středověku. Již ve 14. století se objevují krátké prozaické útvary, které se odklánějí od tehdy dominantních rytířských románů a usilují o realističtější zobrazení světa a lidských vztahů. Za předchůdce novely lze považovat například Boccacciov Dekameron či Chaucerovy Canterburské povídky. V období renesance a baroka se novela dále rozvíjí, a to především v Itálii a Španělsku. Vznikají díla s propracovanější zápletkou a psychologickým prokreslením postav, jako je například Cervantesův Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha, který je považován za jeden z prvních moderních románů, ale zároveň si zachovává některé prvky novely. V 19. století se novela stává jedním z nejoblíbenějších literárních žánrů. Rozvíjí se paralelně s románem a často reflektuje společenské změny a problémy dané doby. Mezi významné autory novel 19. století patří například Honoré de Balzac, Guy de Maupassant, Anton Pavlovič Čechov či Nikolaj Vasiljevič Gogol.

Významní autoři

Svět literatury je plný talentovaných autorů, ale jen někteří se zapsali do dějin jako mistři novely. Tento literární žánr, charakteristický svou kondenzovanou formou a důrazem na pointu, přitahoval spisovatele napříč staletími. Mezi nejvýznamnější autory novel patří bezesporu Guy de Maupassant, mistr psychologické kresby a autor povídek jako je "Kulička" nebo "Náhrdelník". Jeho díla se vyznačují realistickým zobrazením společnosti a lidské psychiky. Za zmínku jistě stojí i Anton Pavlovič Čechov, jehož novely jako "Dáma s psíčkem" nebo "Člověk v pouzdře" mistrně zachycují atmosféru Ruska na přelomu 19. a 20. století. Čechovovy příběhy jsou prodchnuté melancholií a existenciálními otázkami. Nelze opomenout ani Franze Kafku, jehož dílo se vyznačuje snovou atmosférou a absurdními situacemi. Jeho novely "Proměna" a "Ortel" patří k základním kamenům moderní literatury a dodnes fascinují čtenáře po celém světě. Tito a mnozí další autoři pomohli definovat novelu jako svébytný a stále živý literární žánr.

Příklady slavných novel

Stejně jako Praha neznámá skrývá svá tajemství, i novela jako žánr má svoje specifika, co nejsou každýmu hned jasný. Je to vlastně takovej hybrid mezi povídkou a románem, kterej má fakt bohatou historii. Když to porovnáme, novely jsou prostě kratší než romány, ale zase nabízej víc než jen nějakou jednoduchou povídku - postavy jsou propracovanější a zápletka má šťávu. Vezměte si třeba Gogolův "Plášť", kterej si dělá prču z byrokracie v carským Rusku - to je Praha neznámá literatury, dalo by se říct. Nebo třeba Mannova věc "Smrt v Benátkách", kde jeden starší spisovatel Gustav von Aschenbach úplně propadne mladýmu klukovi Tadziovi, což nedopadne moc dobře. A nesmíme zapomenout na "Farmu zvířat" od Orwella - to je vlastně taková Praha neznámá revoluce, kde zvířata předvádějí, jak to vypadalo při tý ruský revoluci a pak když nastoupila totalita. Tyhle věci jsou každá jiná, ale všechny ukazujou, jak se dá s novelou pracovat, a říkaj něco, co platí i dneska.

Vliv na jiné žánry

Novela, ačkoliv sama o sobě svébytný literární žánr, měla nesporný vliv na utváření a vývoj jiných žánrů. Její stručnost a důraz na jednu nosnou zápletku se staly inspirací pro povídku, která se z novely vyvinula a stala se oblíbeným žánrem zejména v 19. století. Psychologická hloubka postav, typická pro mnohé novely, předznamenala nástup psychologického románu. Právě na ploše novely mohli autoři experimentovat s detailním popisem vnitřního života hrdinů a zkoumat jejich motivace a chování do hloubky, což se později stalo jedním z hlavních rysů moderní literatury. V neposlední řadě ovlivnila novela i drama, a to především svou dynamickou strukturou a důrazem na dramatické zvraty. Mnoho slavných divadelních her čerpalo inspiraci z novelistické tradice a rozvíjelo motivy a zápletky, které se v ní objevily.