Plus jeden den, který vám změní život: Škvoreckého mistrovské dílo

Život a dílo Josefa Škvoreckého

Josef Škvorecký byl spjat s pojmem „druhý den po revoluci“ – a přesně tak se jmenoval i jeden z jeho románů. Jeho dílo bylo dlouho zakázané a vycházelo jen v zahraničí v exilovém nakladatelství 68 Publishers, které Škvorecký vedl se svou ženou, spisovatelkou Zdenou Salivarovou. Právě v 68 Publishers vyšla poprvé i kniha „Plus jeden den“, a to v roce 1976. Dnes už si jeho dílo můžeme bez problému přečíst i v Česku. „Plus jeden den“ je satirický román, odehrávající se v malém městě v Československu během jednoho dne – 22. srpna, tedy den po invazi vojsk Varšavské smlouvy. Škvorecký v románu mistrně zachycuje atmosféru strachu, deziluze a absurdity, která tehdy v Československu zavládla. Prostřednictvím groteskních situací a tragikomických postav kritizuje komunistický režim a jeho dopad na život obyčejných lidí. Škvoreckýho dílo je i po letech stále aktuální a nutí nás k zamyšlení nad stavem společnosti a mocí ideologií.

Plus jeden den: Vydání a kontext

Josef Škvorecký ve svém díle často reflektoval komunistickou minulost Československa a s ní spojenou cenzuru. Jeho romány a povídky se často dotýkaly témat zakázané literatury a kulturního života v totalitním režimu.

Vlastnost	Hodnota
Název knihy	Plus jeden den
Autor	Josef Škvorecký

Plus jeden den, novela vydaná v roce 1976 v Torontu, není výjimkou. Odehrává se v Československu během jednoho dne, kdy se hlavní hrdina, spisovatel, snaží dostat svůj rukopis do zahraničí.

Kniha se tak stává metaforou pro boj s cenzurou a snahu o svobodné vyjadřování. Škvorecký v ní mistrně zachycuje atmosféru strachu a nedůvěry, která v tehdejší společnosti panovala. Zároveň ale neztrácí nadhled a humor, který je pro jeho tvorbu typický.

Pro čtenáře, kteří se zajímají o českou literaturu 20. století a problematiku totality, je Plus jeden den povinnou četbou.

Hlavní témata a motivy románu

V románu „Plus jeden den“ od Josefa Škvoreckého se prolínají hned několik zásadních témat a motivů, které rezonují s tehdejší československou společností. Škvorecký mistrně zachycuje atmosféru strachu a nejistoty, která panovala po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968. Hlavní hrdina, spisovatel Danny Smiřický, se potýká s deziluzí z rozdrceného pražského jara a zároveň s perzekucí ze strany komunistického režimu. Dalším důležitým motivem je útěk do exilu, který pro mnoho Čechů a Slováků představoval jedinou možnost, jak si zachovat svobodu a důstojnost. Škvorecký s pochopením a empatií líčí pocity ztráty a stesku po domově, které exilanty provázejí. Román je zároveň oslavou lidské solidarity a přátelství, které dokáží překonat i ty nejtěžší zkoušky. Škvorecký ukazuje, že i v době temna a útlaku si lidé dokáží uchovat naději a víru v lepší budoucnost.

Postavy: Danny Smiřický a ostatní

Danny Smiřický, ústřední postava Škvoreckého románu „Zbabělci“, je mladý muž žijící v Kostelci nad Labem v roce 1945. Danny, vášnivý jazzový fanoušek a začínající básník, prožívá konec války a osvobození s ambivalentními pocity. Na jedné straně vnímá hrůzy války a nacistické okupace, na straně druhé se obává příchodu nové totality v podobě komunismu.

Kolem Dannyho se pohybuje pestrá paleta postav, které dokreslují atmosféru doby a místa. Najdeme mezi nimi jeho přátele z jazzové kapely, lásku jeho života Irenu, ale i kolaboranty a komunisty. Každá z postav má svůj vlastní příběh a motivaci, což vytváří komplexní a uvěřitelný obraz poválečného Československa. Škvorecký mistrně zachycuje tehdejší nálady společnosti, nejistotu z budoucnosti a rozčarování z nenaplněných nadějí.

Tenkrát jsme si mysleli, že nás čeká dobrodružství, že budeme hrdinové. Místo toho jsme se stali součástí mašinérie, která mlela osudy lidí na prach.

Jindřich Novotný

Jazyk a styl psaní

Srovnávat jazyk a styl psaní bulvárního deníku jako je Plus jeden den s dílem Josefa Škvoreckého je jako postavit vedle sebe komára a velblouda. Oba sice patří do živočišné říše, ale tím podobnost hasne. Zatímco Plus jeden den sází na jednoduchost, stručnost a expresivní, často hovorové výrazy, aby oslovil co nejširší publikum, Škvorecký si po jazykové stránce pohrává s češtinou, vrství ji, obohacuje o slang, jazz a anglické prvky. Jeho díla vyžadují od čtenáře soustředění a jistou dávku literární zkušenosti. U Škvoreckého se setkáváme s propracovanými metaforami, ironií a humorem, který je často skrytý pod povrchem. Naopak v Plus jeden dni dominují krátké věty, jednoduchá slovní zásoba a důraz na vizuální stránku, tedy fotografie a grafické prvky. Cílem je zaujmout čtenáře na první pohled a rychle mu zprostředkovat informace, i když často povrchní a senzacechtivé. Oba přístupy k jazyku a stylu psaní mají své místo na mediální scéně, každý z nich cílí na jiného čtenáře a plní jinou funkci.

Kritický ohlas a interpretace

Josef Škvorecký patřil k nejvýraznějším českým spisovatelům 20. století a jeho díla se často setkávala s vášnivými reakcemi kritiky i čtenářů. Není proto divu, že i recenze jeho knih v deníku Plus jeden den vzbuzovaly pozornost. Tento deník, známý svým důrazem na bulvární témata, se Škvoreckého tvorbě věnoval spíše sporadicky. Přesto se v jeho historii objevily články, které se snažily zhodnotit význam a přínos Škvoreckého tvorby.

Recenze v Plus jeden den se obvykle zaměřovaly na popis základních motivů a dějových linií Škvoreckého knih, aniž by se pouštěly do hlubších literárních analýz. Často se v nich objevovaly subjektivní názory recenzentů, kteří hodnotili čtivost a poutavost Škvoreckého prózy. Některé recenze zdůrazňovaly Škvoreckého mistrovství v zachycení atmosféry doby a jeho schopnost s humorem a nadhledem komentovat tehdejší společenskou situaci. Jiné se naopak zaměřovaly na kontroverzní témata, která Škvorecký ve svých knihách otevíral, a upozorňovaly na jejich provokativní potenciál.

Odkaz Plus jeden den dnes

Fenomén bulvárního tisku v Česku reprezentuje i deník Plus jeden den. Pro mnohé čtenáře je zdrojem informací o aktuálním dění, pro jiné spíše ztělesněním povrchnosti a senzacechtivosti. Zajímavou sondu do světa médií a jejich vlivu na společnost nabízí román Příběh inženýra lidských duší od Josefa Škvoreckého. Hlavní hrdina, spisovatel Danny Smiřický, se v něm setkává s bulvárním novinářem, který mu připomíná, že "lidé chtějí číst o lidských osudy, o lásce, zradě, zločinu". Škvorecký tak naznačuje, že touha po senzačních příbězích je vlastní lidské přirozenosti a bulvární tisk tuto potřebu pouze uspokojuje. Otázkou zůstává, zda je etické a společensky prospěšné přiživovat se na neštěstí druhých a zda bulvární média nenesou odpovědnost za deformovaný obraz reality, který svými články vytvářejí.